Mistrovství České republiky v historickém lyžování

Mistrovství České republiky v historickém lyžování je závod, ve kterém se jezdí na starých dřevěných lyžích, často s volnou patou a bez ocelových hran, a v dobovém oblečení. Jedno z těchto mistrovství se konalo v lednu 2013 v Olešnici v Orlických horách, v areálu Juráška. Program nabídl slalom, skoky na lyžích i vložený telemarkový závod. Je to akce napůl sportovní a napůl zábavná, která připomíná, jak se lyžovalo před sto lety.

Co je historické lyžování

Historické lyžování se snaží co nejvěrněji napodobit začátky tohoto sportu. Závodníci jezdí na dřevěných lyžích, jaké se vyráběly na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století. Vázání bývá řemínkové nebo s pružinou, pata zůstává volná a boty jsou kožené. Kdo někdy jezdil na moderních lyžích, rychle zjistí, jak velký je to rozdíl. Lyže bez hran na tvrdém sněhu nedrží a každý oblouk vyžaduje techniku, kterou dnes zná málokdo.

K tomu patří dobové oblečení: vlněné svetry, pumpky, šály, čepice a kožené rukavice.

Diváci se tak baví stejně jako závodníci a fotografové mají o záběry postaráno.

Jak lyžování do Čech přišlo

První lyže se v Čechách objevily koncem 19. století. Za jejich průkopníka se považuje Josef Rössler-Ořovský, který si je přivezl ze severu a v roce 1887 se na nich projel v Praze. Brzy nato se lyžování ujalo v Krkonoších, kde se kolébkou českého lyžování stala Jilemnice a okolí. Lyže sloužily nejprve k pohybu v horách v zimě, teprve pak se z nich stal sport a zábava. Telemarková technika, se kterou se dodnes jezdí na lyžích s volnou patou, dostala jméno podle norského kraje Telemark, odkud se rozšířila do světa.

Program mistrovství v Olešnici

Mistrovství v roce 2013 pořádal místní lyžařský oddíl s horolezeckým oddílem z okolí. Nejdřív se jel slalom klasickým dvoukolovým systémem. Po něm následovaly skoky na lyžích, u kterých se délka neměřila podle špičky, ale podle místa, kde dopadla pata zadní lyže. Na závěr se jel vložený telemarkový závod na moderních lyžích, také ve starém oblečení, s názvem „O Kačenčino telátko“, který patřil k největším telemarkovým závodům v Orlických horách.

Už samotné pravidlo skoků napovídá, jak se tehdy lyžovalo. Počítal se hlavně bezpečný dopad.

Kategorie závodů

Slalom měl pět kategorií. Muži od 15 do 45 let, ženy a muži nad 45 let jezdili na dřevěných lyžích s volnou patou bez hran, stejně tak děti do 14 let. Pátou kategorii tvořili muži od 15 do 100 let na dřevěných lyžích s hranami. Skoky měly tři kategorie, muže, ženy a děti do 14 let, všichni na dřevěných lyžích bez ohledu na věk a hrany. Telemarkový závod se rozdělil jen na ženy a muže bez rozdílu věku.

Proč lidi historické lyžování baví

Pro jedny je to kus rodinné historie. Staré lyže najdou na půdě po dědečkovi a chtějí je vyzkoušet. Jiní si užívají setkávání s lidmi, kteří mají podobného koníčka, šijí si dobové oblečení a sbírají staré vybavení. A pro diváky je to zábavný pohled, kdy závodníci ve vlněných svetrech a s dřevěnými lyžemi bojují se sjezdovkou, kterou dnes lidé projedou za pár vteřin.

Podobné závody a přehlídky se konají v různých horských oblastech.

Jak se zapojit

Pokud máte doma staré lyže a chcete si závod zkusit, sledujte kalendáře lyžařských oddílů a horských obcí, kde se historické lyžování pořádá. Staré lyže nejdřív zkontrolujte. Dřevo nesmí být prasklé, vázání musí držet a kožené řemínky nesmí být ztrouchnivělé. Vyzkoušejte si je na mírném svahu, techniku jízdy bez hran je potřeba se naučit. A pokud lyže nemáte, mnohé akce mají dobové vybavení k zapůjčení nebo stačí přijít se podívat a fandit.

Můj tip: Doporučila bych si před závodem prohlédnout staré fotografie lyžařů. Inspirace pro dobové oblečení a styl jízdy se najde i v muzeích lyžování v horských městech.

Zdroje

• Svaz lyžařů České republiky
• Krkonošské muzeum v Jilemnici